Air Park Zruč

Slovo majitelů

V roce 2017 jsme oslavili 25 let Air Parku Zruč. Letadla zachraňujeme a sbíráme od roku 1990, ale zde ve Zruči jsme od roku 1992.

Při současném vzhledu muzea se nově příchozímu zdá neuvěřitelné, že tohle udělali 2 lidé! Logicky si může myslet, že to jsou nějací zbohatlíci – milionáři, co si na to najímají firmy a spolupracovníky. Omyl, přátelé! To vše udělaly naše 4 ruce – moje a synovo! Co je neuvěřitelné, je naše vytrvalost, píle, šikovnost a znalosti. Většina lidí tyto 4 vlastnosti nemá! Vítězí pohodlnost, jednoduchost, zábava a vypočítavost. To je smutná realita dnešní doby.

My dva jsme si nikdy nepomysleli, že bychom mohli udělat takovéto obrovské dílo! A abychom mohli i nadále naše dílo zvelebovat, musíme udělat taková opatření, aby k nám chodili kvalitní hosté! Dosud nám každý říkal, že se „jde podívat“, ale v praxi si to každý zkoušel „užít“ podle svého. Zájem o historii většinou žádný, články o technice čte asi každý dvanáctý! Rodiny s dětmi sem chodily jako do pouťové zábavy! Místo vylepšování a oprav naší techniky spíš hlídáme všechny příchozí! Většina si neuvědomuje, že prohlíží techniku, která někomu patří a že o ni někdo pečuje! Navíc už nesmíme evidovat příchozí (kvůli nařízení EU), tak zbývá jediné – zvýšit vstupné. Je to jako za 2 krabičky cigaret a noviny. Některé podniky si přejí hodně hostů – návštěvníků. Naše zkušenost je – čím víc lidí přijde, tím více škod napáchá! Takže – děkujeme! Snad sem budou chodit jen ti, co k naší práci a technice mají úctu. Uvidíme.

Přečetl jsem si pár nepěkných názorů na naši sbírku nebo na můj vztah k neukázněným hostům. Jistě znáte přísloví: „Jak se do lesa volá, tak se z něho ozývá.“ Když vidím, jak na parkovišti vyskáčou z auta rozdováděné děti a hned mi u vchodu lomcují s vrátky, tak se nedivte, že tyto dospělé s dětmi kriticky upozorním, že nejsou na hřišti! Jdou se k nám na pozemek podívat na techniku a tím současně i poznávat historii. Tak to má být nebo by alespoň mělo!

Skutečnost je často odlišná – navštívil jsem již různá muzea s technikou a všude je to stejné: všichni zápasíme s nekázní hostů. Některá bohatší muzea to řeší nákupem kamer, jiná část výstavy uzavírají (Vyškov), jiná omezují dobu vstupu třeba jen o víkendech.

Občas si někteří postěžují, že naše muzeum je rozdělené a do té druhé části se musí znovu platit. Pokud by nám hosté nic nepoškozovali, rozdělené by nebylo. Ale když nalepím a provizorně přichytím šroubky nová okna do letadla a někdo mi je již poněkolikáté zase tlakem ruky vyloupne, mám toho poté akorát dost. Kdo to udělal? ,,Já ne …, já nevím.“ To jsou běžné odpovědi. Je až neuvěřitelné, že mi dokáže lhát do očí i starší člověk (dědeček), co vnoučkovi předváděl otevření krytky na letadle. Jasně, že jsem ho viděl, jak to otevírá a zavírá, ale po otázce, proč to otevíral, když je to zakázané, tvrdí, že nic neotevíral! A to mu řeknu, že jsem ho viděl! Tak takové hosty vůbec do oddílu „Speciál“ nepustím, protože si to nezaslouží. Stav techniky je pak díky tomu přiměřený k chování hostů. Ale ve „Speciálu“ je to něco jiného, neboť tam to přímo hlídám já!

Vám, co máte letadla rádi a těšíte se na zážitky u nás, se musím hlavně OMLUVIT, že není výstava lepší! Asi Vás napadne, že máme v depozitářích uschované věci, které nemůžeme vystavit venku. Počasí by je zničilo, a na jiné věci bychom potřebovali vitríny se stříškou. Co jsme ale dosud udělali pěkné, to je k vidění v části „Speciál“. Tento oddíl je za příplatek nejen pro exkluzivitu, ale také pro nás, kteří Vám tu sdělíme ty nejlepší informace o každém kusu. A to je právě to naše snažení ukázat Vám něco pěkného. Každého hosta si zapisuji do knihy návštěv, a tím mám přehled, jestli sem chodí spíš letci, modeláři nebo fandové stíhaček či bombardérů. Většinou se všichni těší na kabinu dopravního letadla, kde je možnost se posadit na sedadlo pilota s množstvím budíků před sebou. Jsme jediné muzeum v republice, které to umožňuje! Rádi bychom takových „lahůdek“ pro Vás poskytli víc, ale jsme na vše jen sami dva, a zabezpečujeme též údržbu letadel v depozitáři a dalších věcí, aby se časem nezničily. Mimo montáže prezidentského Tu-154M máme montovat a opravit francouzská letadla „Martinet“ a „Flamant“. To budou pravé perly! Žádné muzeum ve východní Evropě je nemá! Proto každý, kdo nám fandí, nám přispívá příplatkem za tuto naši snahu. Rádi Vás tu uvítáme a přitom zodpovíme i Vaše zvídavé otázky. Všichni, kdo by nám chtěli nějak pomoci, jsou vítáni.

Jak je to drahé?

Toto je nejčastější dotaz našich hostů, kteří se velmi zajímají o ceny tanků a letadel. Níže naleznete odpověď a některé doplňující informace.

Letadlo je vyrobeno z lehkých slitin, tedy barevných kovů. Komu je letadlo na obtíž, což je většinou případ bývalých památníků či opraven letadel, snaží se ho zpeněžit za cenu této suroviny. Odečítá se přitom váha železa (oceli), např. hmotnost podvozkových noh, pancíře, apod. Kovošrot ještě odečítá cenu za rozřezání na přijatelnou míru do hutí a také cenu za práci na odstranění železa, případně čalounění, gumy, apod.

Takže pokud si půjdete koupit MIG-21 od toho, kdo ho chce dát do šrotu, zaplatíte asi 80 tisíc korun. Letoun totiž váží bez motoru kolem 4 tun a počítá se cena asi 20 Kč/kg. Každý, kdo si chtěl před šesti lety koupit letadlo, mohl využít této příležitosti.

V souvislosti s cenami přicházejí naši hosté s jednou dobrou úvahou. Ano, je úplně jedno, zda si chcete koupit letadlo (z barevných kovů) v celku, nebo Vám přivezou nákladní Tatru a vysypou na dvůr 4 tuny zlomků z letadla! V obou případech platíte 80 tisíc. Je to cena za surovinu. Přesto někteří naši návštěvníci považují tuto cenu za příliš vysokou. Těm říkáme: Dejte mi 1000 Kč, já Vám za ně dám 600, možná i 650! Už chápete?

Tank je ze železa, takže výkupní cena je 4 – 5 Kč za kilogram. Jen věž tanku váží asi 8 tun, takže při 5 Kč/kg byste za ni ve šrotu dostali 40 000. Když ale tank půjdete do šrotu koupit, počítají 11 – 12 Kč/kg, což pak dělá asi 90 000 Kč. My rádi tuto prodejní cenu šrotu zaplatíme. Větší problém je, kam se pro tank rozjet. Naše rada zní: Kupte si detektor, choďte po lesích a horách, třeba to „kápne“. Je to jistější než sázet Sportku.

Jak se to shání?

Odpověď na otázku, jak sháníme nové přírůstky do našeho muzea, je vlastně jednoduchá. Kdo sbírá traktory, objíždí zemědělská družstva, kdo sbírá lodě, objíždí přístavy. My objíždíme letiště, pomníky a letecké opravny. Část naší sbírky je od jiných sběratelů či muzeí.

Zdroje: oficiální webové stránky Air parku Zruč