Humboldtka Nýřany

Bývalý důl Humboldt vyhloubil Západočeský hornický a hutnický spolek a těžilo se zde v letech 1863 až 1902. Dosud se této části Nýřan říká Humboldtka.

Trať, která zde vede, byla vystavěna roku 1862 a spojovala právě důl Humboldt s nýřanským nádražím. Roku 1865 byla vlečka prodloužena až k dolu Ziegler (poté byl areál muniční továrnou, podnikem Tesla a dnes Dioss, a. s.). Zajímavostí je osobní provoz na této vlečce – od roku 1920 až do roku 1995 fungovala na trati osobní přeprava zaměstnanců okolních podniků.

V roce 2015, kdy uhelné vlečky na Nýřansku oslavily 150 let trvání, byla celá trať zrevitalizována sdružením Iron Monument Club Plzeň.

Hornictví na Nýřansku

Kolem roku 1830 byla pouhou náhodou při hrabání v lese objevena ložiska uhlí, neboť uhelné sloje na severu vycházely přímo na povrch. Čím dále k jihu, tím hlouběji se nacházelo jejich uložení. Zahájení těžby znamenalo rozvoj do té doby bezvýznamné vesnice. Kolem roku 1848 začalo dolování primitivním způsobem v malých povrchových dolech, resp. štolách v severní části katastru Nýřan a přilehlých katastrů Doubravy, Kamenného Újezda, Blatnice a Rochlova (např. doly František, Hilda, Marjánka). Později začala výstavba hlubinných dolů (např. Humboldt, Lazarus, Krimich I. a Masarykův jubilejní důl - později Důl Obránců míru, v období okupace Adolf Hitler Schacht, který byl s hloubkou 700 m nejhlubším dolem).

K rozvoji obce přispělo to, že byla v roce 1861 dána do provozu Česká západní dráha z Plzně do Domažlic a na ni navazující tratě do Heřmanovy Hutě a na Sulkov a vlečky na doly Pražské železářské společnosti do severní části katastru a na Zieglerův důl.

Na Nýřansku se těžilo nejkvalitnější uhlí z Rakouska-Uherska, vyváželo se hlavně do Bavorska. Zajímavostí bylo tzv. plackové uhlí s velkou výhřevností, jež se mohlo obrábět a brousit. Protože nepodléhalo zkáze, vyváželo se do přístavů jako železná zásoba pro pohon lodí.

V Nýřanech a okolí se otevřela řada šachet a došlo k velkému přílivu obyvatelstva. Stavěly se byty pro horníky (tzv. kolonie) Došlo k rozvoji řemesel, obchodu a živností, pracovalo se v malých hutích, válcovnách a sklárnách.

Připomeňme si alespoň některé, dnes již zaniklé doly:

Důl Humboldt

Vyhloubil jej Západočeský hornický a hutnický spolek. Těžil v letech 1863 až 1902. Dosud se této části Nýřan říká Humboldtka a zachovala se zde hornická kolonie.

Důl Lazarus

Těžil v letech 1866 až 1906. Původně patřil Pražské železářské společnosti, od které jej koupil těžař JUDr. Pankrác. Dosud se této obytné části Nýřan říká Na Lazarce.

Důl Ziegler

Těžil v letech 1872 až 1917 a byl to největší důl Blatnického těžařstva, od kterého jej v r. 1917 koupila Akciová společnost Škodovy závody v Plzni, jež jej přebudovala na muniční továrnu a přestěhovala sem výrobu munice po velkém výbuchu v muniční továrně v Plzni - Bolevci. K dolu patřila tzv. Větrná jáma, kde se dosud zachovala dělnická kolonie.

Důl Krimich I.

Těžil v letech 1867 až 1935, kdy byla těžba přenesena na nově otevřený důl Krimich II. v Tlučné a starý důl sloužil pouze k čerpání vody a zásoboval vodou i město Nýřany a osadu Pankrác. Původně důl patřil těžaři JUDr. Pankrácovi, od něj jej převzala Akciová společnost Škodovy závody v Plzni. Ve dvacátých letech 20. století zde Škodovka postavila tepelnou elektrárnu, jež zásobovala plzeňskou Škodovku, město Nýřany, ale i muniční továrnu Zieglerův důl. Objekty bývalé šachty a elektrárny byly od roku 1971 postupně přebudovávány na potravinářský závod Likona Nýřany.

K dolu náležela i štola Václav (lidově Václavka), která těžila v letech 1940 až 1956.

Důl Marta

Těžil ve druhé polovině 19. století a patřil těžaři JUDr. Pankrácovi. Do historie Nýřan je zapsán krvavě potlačenou stávkou v roce 1890.

Důl Sylvie

Těžbu skončil v roce 1913, patřil rovněž těžaři JUDr. Pankrácovi. Nacházel se v lese v severní části katastru (stejně jako důl Marta), kde měl těžař Pankrác v obytné části své ředitelství. Tím vzniklo lidové označení této obytné části Nýřan Pankrác, které přetrvalo dodnes.

Důl Josefka

Těžba zde byla zastavena v roce 1934. Tento důl byl s dolem Krimich I. spojen lanovkou.

Důl Hlubina (lidově Tiefbau)

Tento důl skončil těžbu v roce 1890. Patřil Pražské železářské společnosti.

Důl František, důl Hilda

Tyto doly se nacházely v severní části katastru obce, stejně jako řada dalších nepojmenovaných štol.

Důl Kamenoújezdecký (lidově Stará mašina)

Nacházel se na katastru obce Kamenný Újezd, byl z poloviny 19. století. Této části se dodnes říká Stará mašina.

Důl Aurelie

Nacházel se rovněž v katastru obce Kamenný Újezd, těžbu začal v roce 1850, rok ukončení těžby není znám. Patřil rovněž Pražské železářské společnosti, od níž jej koupil JUDr. Pankrác.

Důl Servác

Těžil v letech 1925 až 1943.

Důl Ludvík

Těžbu skončil v roce 1930.

Důl Václav

Těžil v letech 1929 až 1939.

Důl Karel

Těžil v letech 1932 až 1946 a byl spojen s dolem Václav.

Důl Albrecht, důl Anna

Nacházely se na katastru obce Kamenný Újezd a patřily k malodolům. Některé malodoly ani neměly jména a byly jen očíslovány.

Důl Marie (lidově Marjánka), důl Prokop

Nacházely se na katastru obce Doubrava, stejně jako několik dalších nepojmenovaných štol.

 

Nýřanská stávka 1890

19. května 1890 obcházeli zástupci horníků doly a dosáhli toho, že práce byla zastavena. K horníkům se připojily i obsluhy kotelen a čerpacích zařízení. Do Nýřan bylo narychlo povoláno četnictvo a vojsko, ti obsadili doly a začali hlídkovat po celém Nýřansku. Již od rozednění 20. května 1890 začalo být v Nýřanech živo. Horníci se po klidné noci shromažďovali v hloučcích po městě a živě rokovali o událostech včerejšího dne. Horníci pankráckých dolů měli domluveno, že si půjdou vyzvednou poukázky na potraviny na důl Marta, kde se poukázky vždy kolem patnáctého v měsíci vydávaly, a že přinutí obsluhovatele kotelen k plnění usnesení veřejné schůze, neboť na dole Krimich a na Martě se začalo opět kouřit z komínů. Topiči dolu Krimich se opět ke stávkujícím připojili. Poté dav horníků dorazil na důl Marta a zde se domáhal vpuštění na šachtu. Důl byl však obsazen vojskem, které vstup horníkům nepovolilo. Když se horníci znovu domáhali vstupu, padly první výstřely. Nastala panika, ozývaly se další výstřely, některé i z oken ředitelství šachty z revolverů důlních úředníků. Mrtví a ranění leželi na prašné silnici a nikdo jim nepomohl až do poledne, kdy bylo terpve příbuzným dovoleno se o ně postarat. Výsledek této střelby byl tragický: na místě bylo zastřeleno 8 horníků, a to Stehlík, Waltera, Janáček, Zelenka, Gittera, Lavička, Matoušek a Haidelberg, těžce zraněno bylo 24 lidí, a to Flemr, Šilhánek, Jíša, Kučera, Oliverius, Kalivoda, Ungr, třináctiletý chlapec Procházka a dalších 16 osob. Kromě toho byla řada lidí zraněna lehce, ti se rozutekli do svých domovů, aby unikli stíhání. Až po 17. hodině byli mrtví po úředním ohledání odvezeni do márnice, která se tehdy nalézala na stráni jižně od města, kde se dodnes říká Na Komůrce. Pohřeb se konal hned druhý den za vojenské asistence - jen za účasti nejbližších příbuzných, a to do společného hrobu na hřbitově v Úhercích. Pak nastalo vyšetřování a zatýkání a 51 horníků bylo nakonec odsouzeno pro zločin veřejného násilí, a sice od 2 měsíců do 18 měsíců žaláře. Mezi odsouzenými byly dokonce tři ženy, které dostaly tresty v rozmezí 6 až 13 měsíců. Na paměť této krvavé stávky byl postaven pomník, který je umístěný před radnicí.

Zdroje: oficiální webové stránky města Nýřany, oficiální webové stránky Iron Monument Clubu