Severní jáma

Na Plzeňsku bylo objeveno celkem 18 ložisek kaolinu, pokud nebyl kaolin příliš hluboko pod tvrdou skrývkou, kombinovala se obvykle povrchová a hlubinná těžba tak, že v létě se kaolin těžil povrchově a v zimě, když byl povrch zamrzlý se používalo hlubinné dobývání v sudech (neboli cylindrech).

Celý postup těžby kaolinu popsal pamětník takto:

„Povrchově dobývá se surový kaolin kopáním, částečně i trháním třaskavinou ve stupních a nakopaná surovina se plní ve spodku jámy přímo do těžebních vozů. Ve vyšších patrech sváží se surovina sklopnými vozy do násypek a zásobních trychtýřů. Podzemní dobývání kaolinu spočívá v kopání větších těžebních štol, částečně pak v místech, kde není vrstva kaolinu dosud rozrušena, dobývá se komorovými podkopy v tzv. cylindrech neboli sudech. K dobývání v sudech musí býti nejdříve vykopán od klenby těžní štoly, až do výše, kde končí vrstva kaolinu, komín, z jehož horního konce je možno začíti kopání sudu. Práce na kopání komínů u sudů mohou konati jen vycvičení dělníci, kteří musí býti při tom zvláště svědomití a spolehliví. Tam totiž nemůže často docházeti dozorčí personál, aby kontroloval výkony nebo zaučoval začátečníky. Surovinou naplněné vozíky dopravují se pak buď zdviží, svážnou lanovkou anebo dražkou do plavírny.“

V této lokalitě, zvané Plaské odklizy, byl objeven kaolin vynikající jakosti na konci 1. světové války. Západočeské továrny kaolinové a šamotové hledaly tehdy nový zdroj kaolinu, protože jim končila smlouva o pronájmu kaznějovské kaolinky, kterou chtěl od roku 1920 provozovat kníže Metternich. V roce 1921 se zde začalo těžit povrchově i hlubinně. Problémy byly s dopravou s dopravou do poměrně vzdálené plavírny. Musela být zřízena vlečka, zakoupena lokomotiva a postaveny různé budovy.

Severní jáma byla rozdělena cestou na dva odklizy, celkově měla rozměry zhruba 300x200 m, Jižní jáma potom 250x150 m. Těžilo se tu deset let, pak bylo ložisko téměř vyčerpáno a kaolin byl už jen podřadné jakkosti. Poté, co Západočeské kaolinky zakoupili víseckou a kaznějovskou plavírnu i s ložisky kaolinu byla těžba v „Plaských odklizech“ definitivně ukončena.

Zbytky provozních budov později sloužily akcionářům jako jakési chaty, v nichž se zdržovali při honech a střeleckých závodech. Do opuštěných jam se v letech 1967 – 1986 vypouštěly kaly z kaznějovské chemičky. Celý prostor je poddolován a zatopen.

Zdroje: Naučná stezka Horní Bříza – 5. zastavení