Koncentrační tábor Holýšov
Původní velkostatek Mayerhof v majetku šlechtické rodiny Thurn-Taxis zakoupil v roce 1936 místní podnikatel Jaroslav Pičman. S obsazením Holýšova a včlenění obce do oblasti Sudet musela rodina Pičmanových statek k datu 4. 11. 1939 opustit a novým majitelem se stala říšská společnost Deutsche Ansiedlungsgesellschaft.
Na jaře roku 1944 využila muniční továrna Metallwerke Holleischen G.m.b.H. areálu statku pro vybudování koncentračního tábora především pro vězněné ženy z koncentračního tábora Ravensbrück. Prvním transportem z data 17. 4. 1944 přijela do tábora skupina 66 francouzských žen z koncentračního tábora Ravensbrück. Dne 1. 9. 1944 přechází tábor do správy KT Flosenbürg a ke konci září roku 1944 je v táboře evidováno již 600 vězenkyň především francouzské, polské a ruské národnosti, ale i židovsky. Jednou z nejznámějších vězenkyň je Marguerite Marie Michelin z významné francouzské průmyslové rodiny. V lednu roku 1945 do tábora přichází v několika transportech skupina o počtu 402 židovských žen převážně z území Maďarska, Rumunska a Slovenska. Skupina přichází do Holýšova z nálety ničených oblastí říše, konkrétně z oblasti Norimberku.
Ke konci války je v areálu tábora vězněno kolem 1000 žen a jejich práci využívá především pobočka muniční továrny Laborierung. Pro sabotáž právě v pobočce Laborierung jsou tři francouzské vězenkyně (konkrétně Helene Lignier, Simone Michel-Levy a Noemie Suchet) v předvečer osvobození popraveny v mateřském KT Flosenbürg. Tábor je osvobozen 5. 5. 1945 polskými ozbrojenými oddíly Brygady Swietokrzyszke a další den kolem sedmé hodiny ranní spojeneckými vojsky. Po osvobození se vrací majetek rodině Pičmanových a v roce 1948 je celý areál znárodněn a dál využíván k zemědělským účelům.
Zdroje: Valeš Jan, Holýšovskem od A do Z