Důl Krimich II Tlučná

Důl Krimich II / Antonín Uxa, poslední důl na západě Čech

Ing. Jakub BACÍK

31. března 1995 se v nýřanském Společenském a kulturním centru konalo shromáždění horníků a zaměstnanců ZUD u příležitosti ukončení těžby na posledním černouhelném dole v západních Čechách. Nikdo si v ten den asi neuvědomoval, že byla uzavřena kapitola našeho regionu, která trvala déle než 200 let.

21. dubna 1928 koupily Škodovy závody parcelu č. 1052 v severní části katastru obce Tlučná a okamžitě zahájily vyměřování nového hlubinného dolu, budoucího dolu Krimich II. S hloubením vlastní jámy bylo započato 15. října a prováděla ho firma Julius Thiele z Oseku. Jáma byla navržena jako vodotěsná s vyzdívkou z betonových kvádrů a předpokládalo se dosažení hloubky 600 m do dvou let. Během roku 1929 pozdržel ražbu nadměrný přítok podzemní vody a také požár na povrchu. Se starším dolem Krimich I došlo k propojení v roce 1930 a následujícího roku započala firma Blecha z Plzně s výstavbou povrchových objektů. Ocelové konstrukce, včetně 40 m vysoké příhradové nýtované těžní věže, a strojní vybavení dodávaly Škodovy závody v Plzni. Byl zde instalován jeden z prvních elektrických stejnosměrných těžních strojů vyrobených v Plzni, s 2 bubny o průměru 5 m a rychlostí těžby  15 m/s. 

V roce 1932 byla nová jáma využívána již k fárání (těžba probíhala ještě na dole Krimich I) a celý areál propojen závodní vlečkou s vlakovým nádražím v Nýřanech. Po zprovoznění nového prádla přímo na dole, které dosahovalo výkonu 80 t/hod. čistého uhlí, se těžba v roce 1936 převedla na nový důl a původní Krimich I začal sloužit jako výdušná jáma. Vlastní jáma dosahovala hloubky 546 m. V blízkosti dolu procházelo vedení 50 kV z nýřanské elektrárny do Plzně, na které byl celý provoz napojen. Vzhledem k tomu, že byl důl plně elektrifikován, odpadla do té doby typická kotelna s komíny a elektrocentrálou. Při odstoupení pohraničí Třetí říši zůstal Krimich II jako jeden z mála dolů v Protektorátu Čechy a Morava. V roce 1943 byl na dole zřízen učňovský domov. Po druhé světové válce a znárodnění všech dolů v západočeském kamenouhelném revíru připadl Krimich II pod Západočeské uhelné doly n. p. (ZUD). Bylo nutné opravit veškeré strojní vybavení dolu, včetně budov a počátkem 50. let se těžní jáma prohloubila na celkovou hloubku 771 m, které dosáhla 5. prosince 1952. Ve stejném roce započalo ZUD s výstavou hornického sídliště V Rybníčkách a následujícího roku se sem již stěhovali první horníci. Od poloviny 60. let postupně klesala kvalita vytěženého uhlí a tím i jeho množství, což vedlo k myšlenkám ukončit těžbu na dole mezi lety 1970-71 a otevřít nový důl v blízkosti Vejprnic. Ke konci 6. desetiletí 20. století se začal razit překop východním směrem do vejprnického dolového pole, kde se v roce 1971 započalo s hloubením nové výdušné jámy na Nové Hospodě v Plzni (překop dokončen v červnu 1974). Na dole se postupně zaváděly nové výrobní programy (výroba kovových konstrukcí a uhlíkatých přísad pro slévárny a gumárny), kde měla být zaměstnána většina zdejších horníků. 30. listopadu 1971 došlo k ukončení těžby a nadbyteční zaměstnanci byli přemístěni na důl Dobré Štěstí u Dobřan a důl Obránců míru ve Zbůchu.

Od roku 1936 se na dole Krimich II vytěžilo přes 4,5 mil t uhlí. V roce ukončení těžby se v jámě vyrazilo nové patro v hloubce 361 m a byla zahájena likvidace všech důlních děl na I. a II. patře. Nakonec se nový důl u Vejprnic nevybudoval a od roku 1972 byla zahájena rekonstrukce povrchových objektů a strojního vybavení v areálu dolu Krimich II. U příležitosti 85. výročí nýřanské stávky horníků a 30. výročí osvobození ČSR od nacismu byl důl 10. května 1975 přejmenován na důl Antonín Uxa a tím se znovu zahájila těžba na zmodernizovaném provozu. V roce 1980 se zasypala další část těžní jámy a v hloubce 379 m se profil uzavřel betonovou zátkou, během roku 1983 byla na dole postavena nová strojovna, instalován nový těžní stroj. Její provoz byl zahájen 1. ledna následujícího roku. V roce 1985 se započalo s budováním překopu severním směrem k obci Bdeněves u Kozolup (překop se do uzavření dolu nepodařilo dokončit a těžba uhlí zde nebyla nikdy zahájena). Od počátku 90. let těžba pomalu klesala stejně jako počet zaměstnanců a bylo rozhodnuto, že bude definitivně ukončena 31. března 1995, kdy byl vytěžen poslední vozík černého uhlí v celé Plzeňské pánvi a tím se uzavřela historie dolování tohoto regionu (rok před uzavřením se jméno dolu změnilo zpět na Krimich II). Po ukončení těžby se započalo s rekultivací odvalu, 19. listopadu 1996 byla snesena těžní věž a odstraněny budovy těžní věže a prádla. Ostatní objekty na povrchu jsou nadále využívány a adaptovány k jinému účelu.

 

Antonín Uxa

převzato z www.nyrany.cz

* 28. 05. 1847 (Padrť)

† 08. 11. 1894 (Příkosice)

Revolucionář, socialistický funkcionář a novinář.

 

Antonín Uxa se narodil v obci Padrť dne 28. května 1847. Měl o čtyři roky staršího bratra Františka, který se přestěhoval do Nýřan, kde pracoval jako horník. Uxova rodina byla velmi chudá, proto i Antonín začal brzy pracovat. Ve 14 letech nastoupil na šachtu v Mirošově.

V roce 1865 odešel Antonín Uxa za svým bratrem do Nýřan. Zde se záhy stal členem socialistického hnutí. V Nýřanech Uxa poznal i svoji budoucí manželku Annu Šmejkalovou, která byla stejného revolučního smýšlení.

Ve druhé polovině 19. století šířil Antonín Uxa mezi stovkami havířů, pracujících na dolech na Nýřansku a Mirošovsku, socialistické myšlenky a zakládal dělnické spolky. Cíleně bojoval proti uhlobaronům i rakouské vrchnosti. Za své dělnické aktivity a revoluční smýšlení byl několikrát rakouskými úřady vězněn. V roce 1886 byl po propuštění z věznice vypovězen z Nýřan a internován na rodné Mirošovsko do Příkosic. Ve své revoluční práci pokračoval i nadále, jeho činnost však byla sledována četnictvem. Díky dozoru četnictva, ale i díky své nemoci (trpěl záduchou), se nemohl ani účastnit pohřbu horníků, kteří padli v Nýřanech v krvavé stávce roku 1890.

Antonín Uxa zemřel 8. listopadu 1894 v Příkosicích, jeho pohřeb se konal 10. listopadu. Účastnili se ho nýřanští i mirošovští horníci, všichni ve slavnostních uniformách se zapálenými smolnicemi. V řadách smutečních hostů však nechyběli ani četníci, kteří dohlíželi na průběh celého pohřbu. Antonín Uxa pro ně byl nebezpečnou osobností i po své smrti. Jeho rakev byla uložena do hrobu u zdi na okraji hřbitova, při ukládání do hrobu nesměly být pronášeny žádné projevy. To však rozhořčení havíři neakceptovali. Uxův pohřeb byl největším havířským pohřbem té doby. Pochován je na hřbitově v Chylicích. Mezi pohřbenými je zde celá řada osobností, odpočívá zde i Uxův velký protivník, důlní správce Otto Wagner s manželkou a dvěma syny.

V obci Příkosice vyrostl v roce 1974 pomník, který je věnován éře těžby uhlí a hlavně právě tomuto havířskému vůdci.

O Antonínu Uxovi, ale především o těžkém životě a práci horníků, napsal nýřanský rodák František Kroc publikaci Havířské generace.

Západočeské uhelné doly (ZUD Zbůch) po Antonínu Uxovi pojmenovali v 80. letech 20. století jeden z nově vzniklých dolů, Důl Antonín Uxa v Tlučné, což bylo nově otevřené ložisko Vejprnice z bývalého Dolu Krimich II.

V Nýřanech je po tomto revolucionáři pojmenována ulice Antonína Uxy.

Zdroje: oficiální webové stránky Historicko-hornického spolku, oficiální webové stránky města Nýřany