Horní Bříza

Ves Březí je historicky doložena v letech 1180-1182. Asi o 40 let později ji kníže daroval Ratmírovi ze Skviřína a ten odkázal plaskému klášteru, aby si zajistil spásu duše. Darování potvrdil roku 1232 král Václav I. Osud Březí byl tak na staletí svázán s plaským klášterem. 

V roce 1366 se objevuje první zmínka o sousední vsi Čermné, oddělené od Březí potokem. V Březí na pravém břehu bylo 9 lánů, v Čermné na levém břehu 12 lánů. Opat Mikuláš tehdy zavedl právo zákupní, podle kterého měli poddaní právo zůstat na své usedlosti, pokud řádně odváděli naturální a peněžité dávky, případně robotu. Od doby husitských válek byl plaský klášter nucen svůj majetek zastavovat a obě vsi často měnily majitele. Albrecht z Kolovrat udělil vsím roku 1499 právo odúmrtí a právo svobodného stěhování. Roku 1539 se majitelem stal Florián Gryspek z Gryspachu, který na svých statcích vydal "Řád selský" čili "Artikulové soudní" a v roce 1558 nechal sepsat první urbář - knihu, kde byl zaznamenán veškerý majetek  panství i poddaných a jejich povinností. Březí postupem času splynulo s Čermnou.

Vzhled obce se po staletí neměnil. I podle Tereziánského katastru z roku 1718 bylo v Březí celkem 12 sedláků, hajný a kovář.  Za panování Josefa II. byl klášter zrušen, majetek převzala náboženská matice a od ní ho roku 1826 koupil kníže  Václav Kliment Metternich. V roce 1839 byla postavena kaplička a zavedeno číslování domů.   Průmysl začal pronikat i do těchto zemědělských krajin. Na Čábalkách se od roku 1819 těžilo uhlí. Na Horách byly vitriolové hutě, sirné hutě a později se tady těžilo uhlí.  V roce 1848 se Hořejší Březí stalo samostatnou obcí s vlastní samosprávou. Prvním starostou byl Václav Matějovec. V té době tu bylo 27 domů a 259 obyvatel.

Vzhled obce se změnil po velkém požáru v roce 1865 a také stavbou železniční trati v letech 1871-1873. Výrazný zlom však nastal až v letech osmdesátých, kdy tu byl objeven kaolin.   Roku 1882 začal v polesí Toku těžit kaolin významný rokycanský podnikatel a báňský odborník Johann Fitz. Postavil plavírnu a v roce 1886 zavedl i výrobu keramického zboží. Stal se tak zakladatelem podniku, který si přes sto let udržoval dominantní postavení v keramickém průmyslu.  Obec v té době měla 43 domů a 349 obyvatel se začala rychle rozrůstat. Pro dělníky a úředníky se stavěly domy, budovaly se silnice a vznikaly nové živnosti. Roku 1889 byla otevřena nová škola, později pošta, zdravotní středisko, četnická stanice a postaveno bylo i nové nádraží. 

Nádraží

Výstavba dráhy Plzeň – Duchcov započala v r. 1871. Trasa dráhy se tehdejší vsi téměř vyhnula, protože místní sedláci nechtěli své pozemky na její stavbu ani na nádraží prodat. Vlaky začaly jezdit v září oběma směry třikrát denně. V r. 1891 byla zřízena i nákladní zastávka. Továrna měla vlastní vlečku a rozvětvenou nízkorozchodnou dražku až na kaolinku. V roce 1903 byla postaveno nové nádraží a vedlejší dům pro zaměstnance dráhy.

Transport smrti

V dubnu 1945 bylo na nádraží rušno. 12. dubna sem přijel a byla odstaven vlak s Vlasovci. 17. dubna došlo k jeho odstřelování hloubkovými letci a nádraží při tom bylo poškozeno.

21. dubna večer zde zastavil transport vězňů z koncentračních táborů Flossenbürg a Freiberg. Vlak měl 30 krytých a 15 otevřených vagónů, v těch byly ženy. V každém vagónu se tísnilo 100 lidí.

Zásluhou přímluvy přednosty stanice Antonína Pavlíčka u velitele transportu byly v noci ženy přemístěny do krytých vagónů po Vlasovcích a ráno bylo vyjednáno podání stravy pro transportované vězně.

Zprávy o transportu s vyhladovělými vězni se rychle rozkřikly. Lidé z Horní Břízy a blízského okolí přinášeli potraviny do závodní kuchyně v pronájmu p. Wirtha. Organizaci řídil p. učitel Rajšl, vydatně pomohli i mlynář Kovář a řezník Kočandrle. Vyvařovalo se celý den, všichni dostali vydatnou polévku a chleba a odpoledne ještě kávu, pečivo a ovoce.

Mezi vězni byly tři ženy v šestinedělí s nemluvňaty. Kompletní výbavičku pro děti dodaly paní Rothová, Benešová a Krahulíková. Pro matky bylo připraveno zvláštní jídlo.

I přes tuto pomoc zde během transportu zemřelo 35 vězňů, kteří byli pochováni do hromadného hrobu u trati. Dvěma mužům a jedné ženě se podařilo uprchnout. O ženu se postarala rodina Štěpánkova v kamenické hájovně. Transport se na další strastiplnou cestu vydal 23. dubna ráno.

Po válce byly oběti transportu přeneseny na hornobřízský hřbitov a tam pietně pohřbeny. V r. 1960 navštívily p. Priska Lomová se svou zachráněnou 15-ti letou – tehdy desetidenní – dcerou Haničkou Horní Břízu, aby poděkovaly hornobřízským za záchranu svých životů. Toto setkání se pak stalo podnětem k navázání družby mezi hornobřízskou a prešovskou školou, která trvala až do poloviny osmdesátých let.

Historie samosprávy

V dřívějších dobách zastupoval vrchnost v obci rychtář. Byl zodpovědný za řádné odvádění peněžitých i naturálních dávek a také za vykonávání roboty. Rychtář byl od všech těchto povinností osvobozen, přesto to byla zřejmě dost nevděčná funkce.

V roce 1771 bylo zavedeno číslování domů. Číslo 1 bylo v Čermné a pokračovalo se do Březí. Při zavedení stabilního katastru v roce 1839 se číslování obrátilo a od té doby je takto platné.

V roce 1848 byla zrušena robota, obce přestaly podléhat panství a získaly samosprávu. Politickým úřadem byl jmenován prvním starostou Václav Matějovec z č. 1, ale po staru se mu ještě říkalo „rychtář“.

Hospodaření obce bylo, jak je popsáno v kronice, velice jednoduché: po Novém roce svolal starosta obecní výbor do hospody, křídou napsal na stůl příjmy a vydání a když byl tento rozpočet schválen, smazal se a případný přebytek se hned propil. Příjmy obec měla hlavně z obecních lesů. Různé požitky z nich plynuly také starousedlíkům. Ti však musely udržovat cesty, kovárnu, pastoušku a kapličku a starat se o obecní chudé. Pokud bylo třeba, vypisovaly se obecní daně, dále poplatky ze zábav a pokuty za polní pych. Obec měla příjmy i z dobrovolných darů a sbírek.

V roce 1864 byly uzákoněny volby. Voliči byli rozděleni do tří sborů podle toho, kolik platili daní. Každý sbor volil tři zástupce a náhradníka. V prvním sboru bylo pět až osm voličů, nejvíce voličů měl třetí sbor. Největší poplatník (plaský velkostatek a později keramická továrna) určoval bez voleb svého zástupce – virilistu. Prvním zvoleným starostou byl Vojtěch Sládek, zvaný Masika. Tento systém volen platil až do roku 1919, pak měli všichni (muži i ženy) stejné volební právo. Volby v roce 1919 vyhrál Julius Fencl, který funkci starosty vykonával až do roku 1945.

Obecní zasedací síň byla zřízena v roce 1922 v obecním domku č. 80. kde byla i hasičská zbrojnice a obecní knihovna. Po vybudování nové školy v roce 1931 se jednání přesunula do uvolněné školy č. 56 a od roku 1940 už byla částečně v provozu nová radnice, byť byla úplně dokončena až v roce 1948.

V prvních květnových dnech roku 1945 začal v obci pracovat Revoluční národní výbor v čele s předsedou Emanuelem Kalivodou (v průběhu roku ho vystřídal Vojtěch Sopr). V roce 1946 se konaly volby a předsedou Místního národního výboru se stal Václav Rada. Teprve vv roce 1990 se začal znovu používat titul „starosta“. Prvním novodobým starostou byl František Monhart.

K významné změně došlo 1. 7. 1994, kdy byla Horní Bříza prohlášena městem a byl jí udělen prapor (bílo-červeno-zelený) a znak. Ve znaku je bříza, červený pruh a šachovnice z obkládaček.

Zdroje: oficiální webové stránky města Horní Bříza