Kozolupy

Historie obce Kozolupy v datech

1186

Nejstarší dosud doložená písemná zmínka o Kozolupech se datuje letopočtem, kdy se ve falzu listiny kladrubského kláštera (pocházející ze 13. století) objevuje jméno Předslava z Kozolup, který daroval část své půdy tehdy nově založenému klášteru.

2. pol. 12. století

V době vzniku obce, ale i v dalším období feudalismu bylo hlavní činností obyvatel obce zemědělství, sadařství či zahradnictví. Půda patřila zčásti kladrubskému klášteru a zčásti náležela pánům vladykům.

14. století

V době předhusitské, dosáhlo již osídlení obce takového významu, že bylo nutné vybudovat vlastní farní kostel. Jeho existence možno podepřít záznamy o tehdejších farářích, když od roku 1366 byl farářem Jan z Kozolup. Z bouřlivé husitské doby se nedochovaly žádné informace.

Okolo 1375

Uvádí se 5 vlastníků vsi - kromě kláštera též Hrzek, menší díly pak mají Přibík (zvaný Trdlice), Záviše a Oldřich.

1395

Je zmiňován spolupatron kozolupského kostela rytíř Bořivoj ze Svinař.

1404 – 1418

Vladyčí statek s podacím právem vlastní Otík řečený Rakús z Hradišťan. Po jeho smrti se majetku ujímá jediný dospělý syn Jan.

1464 – 1645

Objevují se jména Mikuláše z Nalžov a panoše Petra Rakúse ze Stachova, a to v souvislosti se získáním (zastavením) majetku kladrubského kláštera v Kozolupech, čímž přešla obec v době pohusitské plně do světských rukou. Byť klášter vlastnil část obce "s nápravou" a dvůr nesměl být bez povolení kláštera prodán. Po Petrově smrti dvůr užívá Miroš, snad jeho příbuzný.

1481

Klášter dluží potomkům Petra ze Stachova, kterými jsou bratři Petr, Václav a Racek Rakúsovi, proto jim zastavuje "službu nápraviční" jejíž nesplacením by pak zůstal dvůr plně v jejich rukou.

1482

Racek Rakús prodal (respektive postoupili 2 listy na nápravu) hospodářský statek Mikuláši Urlejchovi (něm. Ulrich) měšťanovi a konšelovi z Nové Plzně. Jistý poddanský dvůr ve vsi v té době vlastní i Racek z Mrtníka po jehož úmrtí se o něj dělí Mikuláš Tristam, Zdeněk, Delfín a Jindřich.
15. století Většinu majetku tedy v Kozolupech vlastnily 2 rody: rytíři Rakúsové ze Stachova a měšťanská rodina Urlejchů.

1492

Po tomto roce kupuje Bernard Urlejch dvůr od Rakúsů ze Stachova, kteří v roce 1498 přestávají být spjati s majetkem v Kozolupech.

16. století

Poplužní dvůr je zastaven věřitelům. Další majetek ve vsi má i Volf z Gutštejna. Roku 1509 prodává "dědictví své, ves celú, dvuory kmetcí s platem a mlýn s platem" kostelu sv. Víta. Kapitula sv. Víta získává v roce 1512 od Bernarda Urlejcha nápravu na zbylou část kozolupského majetku, který definitivně kupuje roku 1519. Tím je majetek ve vsi sloučen a až do poloviny 16. století jiný majetek či majitel zde není zmiňován.

1615

Počátkem 17. století větší část vsi včetně svobodného statku již patřila k panství velice majetného Mikuláše Úlického z Plešnic (následně Jindřicha Úlického), který ovládal Kozolupy spolu s plzeňskými konšely. V tomto období se také projevuje velký náboženský vliv nedaleké Plzně, jejíž katoličtí měšťané přispívali na zvonici kozolupského kostela, takže se zde nešířilo podobojí jako v okolních českých obcích. Za zmínku stojí i informace o výrobě sladu pro plzeňské měšťany, což bylo dalším rozšířením hospodářských aktivit kozolupských obyvatel.

1618 – 1648

Období 30leté války, jejíž příčinou byl konflikt hospodářských zájmů vládnoucí šlechty a rozvíjejících se měst, bylo nejtemnější kapitolou dějin českého národu pod absolutní nadvládou Habsburků. Obec a její obyvatelstvo trpělo již před bitvou na Bílé Hoře, když území drancovala německá a bavorská vojska Mansfeldů, která táhla na Prahu.

17. století

V jeho polovině byla po ukončení válek řada usedlostí v obci opuštěna a zpustošena. Škody ale nebyly takové, jako v jiných obcích. Dochází k osidlování volných usedlostí českými i německými sedláky, kteří se učí česky a počešťují svá jména. Fara je opuštěna a spolu s kostelem chátrají dalších asi 100 let, byť občas bohoslužby zajišťují faráři z Vejprnic či Touškova. (roku 1718 je provedena oprava původní zpustlé fary za patronace Zikmunda barona Schirdinga)

1654

Pro daňové účely byl proveden soupis, z něhož vyplývá, že v Kozolupech je 12 velkých sedláků, 2 sedláci na zpustlých usedlostech a 4 domkáři. Bezmajetní podruzi a nádeníci v seznamu nejsou. Vláda nad obcí patřila vrchnosti a úzce souvisela s právem patronátním nad kostelem.

1654 – 1670

Hlavním držitelem vsi se stává rytíř Jan Srachovský, který si tak doplnil své šlechtické jméno o přízvisko "Pán na Dolejších Kozolupech".

1670

Kolem tohoto roku získává panství (v deskových zápisech již nazýváno jako statek) Kazimír Erdtman von Moser, tedy šlechtic německého původu a brzy po něm Wolfgag Winkler z Heifeldu. Po roce 1670 Winklerova dcera se vdala za německého šlechtice Zikmunda Schirdinga z Ošelína a věnem přinesla právě Kozolupy, kde se také manželé usadili. Schirdingové (syn Antonín, poté jeho dcery Marie Anna a Marie Walburga hr. Caretho-Millesimo) zde byly poté vrchností až do roku 1740. 

1671 – 1699

Rychle vzrůstá cena kozolupského statku, což se připisuje výstavbě barokního zámku jako sídla vrchnosti.

1740

Postavena budova nové fary baronem Schirdingem. Kozolupské panství včetně bdeněveského dvora přechází okolo na hraběte Jana Petra Barbo z Wachsteinu, který vlastnil též malesický velkostatek. Vdova po jmenovaném, hraběnka Sylvie Barbo se vdává do Klenové a panství se vrací zpět do rukou rodu Schirdingů.

1776

Kozolupy od sester kupuje Jan Antonín, svobodný pán ze Širtinku (Schirdingu) a na Malesicích Schirdingové vlastní opět Kozolupy, tentokrát až do roku 1807, ale ves ztrácí jako sídlo vrchnosti svůj původní význam. Středem panství se stávají Malesice.

18. století

Jeho počátkem bylo ukončeno úplné poněmčování, latinu v matrikách vystřídala v roce 1717 němčina.

1772 – 1782

Vystaven barokní kostel sv. Štěpána dle návrhu stavitele A. Haffeneckera. V tomto období vzrůstá význam zámecké kaple, kde se slouží náhradní mše.

1807

Celé panství malesické včetně Kozolup prodáno hraběti Hugonu Domianu Ervínovi ze Schönbornů, jehož rodu obec patřila až do období před 1. světovou válkou.

Polovina 19. století

V obci převažovala stále zemědělská činnost, objevili se i malé, převážně židovské živnosti. Většina aktivit se točila okolo velkostatku (tehdy v majetku rodiny Schönbornů), kde pracovali především Češi. Primitivní zemědělství neumožňovalo obživu všem, proto početné rozrůstající se obyvatelstvo Kozolup vyjíždí za prací mimo obec. Hlavně na nýřanské šachty. 

19. století

S rozvojem nevýhodně položeného tísněného panského sídla vzrůstá i potřeba dalších hospodářských ploch, které vznikaly na jih od dvora na náhorní plošině. Byl vystavěn např. klasicistní ovčín (v objektu je dnes chov koní) s trojlodním interiérem děleným sloupy sklenut do pásů. Podél cesty vedoucí ke statku stojí kamenný patrový špejchar příslušící k ovčínu.

1870

Stavba železnice z Plzně do Chebu.

1882

Tohoto roku je založen Dobrovolný požárnický sbor.

1901

Teprve počátek 20. století přivádí do obce průmyslovou výrobu - ze dvou mlýnů v okolí vznikají továrny: v kozolupském mlýně F. Weissberger a spol. na výrobu bronzových a tiskařských barev na bankovky (tzv. bronzárna). V Červeném mlýnu ležící již v katastru Vochova se vyrábí drátěné zboží. Tyto nové pracovní příležitosti přivádí do obce další české zaměstnance (před 1. světovou válkou pracuje v bronzárně asi 130 lidí).

1905

Čeští osídlenci zakládají místní organizaci NJP (Národní jednota pošumavská) s cílem se bránit proti národnostnímu útlaku německé většiny. Děti do té doby navštěvující německou školu, přechází do české ve Vochově. Pozdější výstavba vlastní české v Kozolupech byla znemožněna německou obecní správou. V té době vzniká v obci i poštovní úřad, existuje mimo jiné zájezdní hostinec (čp. 28), obecní šatlava (čp. 57).

1910

Vzniká tělovýchovná jednota Sokol, kupují se pozemky.

1917

Panství Kozolupy koupil plzeňský podnikatel baron Škoda.

 

1918 – 1938

V období mezi koncem 1. a začátkem 2. světové války stále vzrůstá podíl české, převážně dělnické menšiny v obci, zvyšuje se i podíl průmyslové výroby vůči zemědělské sféře.

1920 – 1924

Pozemková reforma znamenala zásadní zásah do zemědělského hospodaření, neboť byl rozparcelován panský velkostatek, část pozemků byla použita pro výstavbu domů a veřejných staveb a část rozdělena na dvě zemské usedlosti. Velkostatek vlastnili dále Schirdingové.

1921 – 1935

V souvislosti s rozvojem průmyslu se ve vsi rozjíždí rozsáhlá výstavba asi 44 rodinných domů, především v okolí nýřanské silnice a také bývalé panské zahradě.

1924

Za velké povodně se tohoto roku zřítila stará židovská synagoga postavená na počátku 19. století.

1925

Vystavěna sokolovna.

6. května 1945

Kozolupy osvobozeny americkou armádou

Po 1945

V budově bývalé německé školy zřízena školka. Vzniká místní rozhlas, fotbalové hřiště, přistavěna kanalizace.

1947

Byl odstraněn zámeček s kaplí sv. J. Nepomuckého, který stával na jihovýchodním nároží bývalého panského dvora. V roce 1945 byl zasažen a těžce poškozen při vojenském náletu 2. světové války.

Po 1958

Počátek modernizace železniční trati: výstavba druhé koleje na Plzeň, rozšíření železniční stanice - rekonstrukce nádražní budovy, vybudování podchodu k nástupištím, později elektrifikace trati.

Po 1960

Rekonstrukce prodejny potravin a masa, zřízení zdravotního střediska v čp. 116, přestavba kina a instalace malé vodárny.

 

Po 1970

Rekonstrukce a přístavba bývalé "Besedy" kde je zřízena školka. Budova bývalé MŠ přestavěna na kulturní dům, rekonstrukce hřiště, šaten a tribuny.

1974 – 1977

Rekonstrukce hlavní silnice obcí, úprava vodotečí.

1983

Otevření zdravotního střediska.

1984

Obecní úřad se stěhuje z křižovatky do adaptovaného rodinného domku.

Zdroje: oficiální webové stránky obce Kozolupy